Vzduch je směsí různých plynů. Jednou z jeho součástí je i vodní pára. Vlhkost vzduchu se může pohybovat od 0 % do 100 %, v závislosti na teplotě a intenzitě proudění vzduchu (větrání).
Typickým příkladem vlhkého vzduchu je příroda po vydatném dešti nebo koupelna po osprchování. Ideální vlhkost se pohybuje mezi 45 a 60 %.
Běžná rodina vypustí denně do vzduchu v průměru 12 litrů vody. Původcem jsou denní aktivity jako vaření, koupání nebo topení plynem. Nadměrná vlhkost vzniká například...
Zdi našich obydlí mají porézní strukturu, lze v nich najít miniaturní skulinky. Vlhkost jimi zvenčí snadno proniká a vzduch uvnitř se stává vlhkým.
Pokud mají základy domu narušenou izolaci a jsou trvale v kontaktu s vodou, proniká vlhkost do zdiva až do výše 1,5 m.
V izolacích základů staveb i zdí se vždy vyskytují drobnější vady (trhlinky). Právě ty umožňují vodě proniknout do zdiva i touto cestou.
Kapání vodovodního kohoutku nebo únik vody z pračky či myčky má rovněž za následek zvýšení vlhkosti prostředí a může vést až k poškození podlah či zdí.
Míra vlhkosti vzduchu závisí na teplotě v místnosti. Pokud teplota klesne, vlhkost se sráží a drobné kapičky vody se usazují na stěnách. Dobře je to vidět v koupelně po sprchování či v kuchyni při vaření.
Lidský organismus produkuje nemalé množství vody. Dýcháním a pocením se při běžné činnosti voda z našeho těla odpařuje.
Během koupání, sprchování, vaření, sušení prádla či vytírání podlahy do "svého" vzduchu dodáváme další a další vlhkost. Čtyřčlenná rodina denně vyprodukuje více než deset litrů vodní páry.
Pokud teplý a vlhký vzduch nemá možnost úniku z uzavřeného prostoru, hromadí se v chladnějších místech, např. u oken, v nevytápěných místnostech a v blízkosti nedostatečně izolovaných stěn.
Dlouhodobě snížená nebo zvýšená vlhkost negativně ovlivňuje fyzickou i psychickou pohodu, může ale rovněž poškozovat zdraví.
Nadměrně vlhké mikroklima v domácnosti nesvědčí ani nábytku, stěnám, podlahovým krytinám či uskladněnému prádlu.
Rozsah optimální vzdušné vlhkosti se pohybuje mezi 45 % a 60 % a nezdravou vlhkost (nemáme-li v domácnosti vlhkoměr) většinou poznáme až podle jejích charakteristických projevů – alergií, vlhkých nebo plesnivých map na stěnách, zatuchlého vzduchu.
Zvýšená vlhkost vzduchu není problémem jen špatně izolovaných budov. Kromě starší zástavby s nekvalitní či nefunkční izolací trpí vlhkostí také interiéry novostaveb či běžných panelových domů.
Vždyť čtyřčlenná rodina sama o sobě vyprodukuje denně více než deset litrů vodní páry, nemluvě o stavebních dispozicích zvyšujících vzdušnou vlhkost.
Teprve v této fázi obvykle přistupujeme k odstranění následků a začínáme přemýšlet nad důvody nevyhovujícího stavu.
Většinou je již pozdě na záchranu omítek, knih, tapet, matrací, bytového a osobního textilu. Nejčastěji bývají zasaženy menší nevětrané prostory: šatny, skříně, botníky, zásuvky.
Příliš vysoká vlhkost zvyšuje riziko vzniku alergických a revmatických onemocnění, která ohrožují hlavně naše děti. Například alergie na prach se ve vlhkém prostředí vytváří velmi snadno.
Mezi její běžné projevy patří podráždění kůže a opakované záněty dýchacích cest, výjimečně může situace vést k astmatickým projevům. Vlhké prostředí vyhovuje populaci roztočů v naší domácnosti a jejich přítomnost může také způsobit či zhoršovat alergická onemocnění.
V závislosti na vlhkosti okolního vzduchu se mění vnímání jeho teploty. Se stoupající vzdušnou vlhkostí vyhodnocují naše smysly teplotu nesprávně, zprostředkovávají pocit vyšší teploty, než jaká ve skutečnosti je.
Snížení pocitu tepelné pohody má často za následek rozladěnost a dlouhodobě má vliv na naše zdraví. Pokud jsou v našem obydlí a rodině navíc viditelné projevy zvýšené vlhkosti – plísně, typický pach, alergie – dochází k narušení pocitu bezpečí a domova.
© 2011–2012, HENKEL ČR spol. s r. o. | Právní ujednání
